Není úplně jasné, proč Ti připadá normální, že bych měl kdykoli a kdekoli na signál přestat dělat to, co dělám a přiběhnout. 

Jak je těžké dostat chlapa z hospody, ženu od kadeřníka nebo dítě ze hřiště?
 

  • je naprosto logické a nutné za každé správné chování platit, odměňovat 
  • je tolik důležitých věcí, které miluju - čichání, značkování, hrabání, kousání, štěkání, atd. 
  • je tolik důležitých věci, které musím vyřešit - psi, lidi, zvuky, pachy, atd.
  • je tolik důležitých věcí, na které jsem zvědavý - všechno nové nebo jiné
  • JAK TO VIDÍ PES, PLÁN UČENÍ a UKÁZKY MODERNÍHO TRÉNINKU, získám ZDE

učení chování "PŘIVOLÁNÍ" - pohyb k Tobě (kdykoli a kdekoli)

  • nejdřív mě to chování naučíš - potom Ti to chování sám nabídnu - teprve potom k chování přidáš signál pro "přivolání" (třeba jméno)
  • a když to chování mám udělat pro někoho jiného (rodina), tak to NENÍ STEJNÉ
    • ideální je, když to někomu cizímu (rodině) sám znovu nabídnu a on si k tomu sám přidá signál (třeba jméno)

Já jako pes domácí musím mít důvod přiběhnout a to není jen tak. Obecně se dá říct, že žádný organismus na světě, tedy ani Ty nepřestaneš dělat, to co právě děláš - jen tak. Musím mít motivaci, takže dělat to zadarmo (z lásky), za pohlazení, vlídné slovo nebo pamlsek, opravdu nedává smysl. Samozřejmě to můžu dělat, abych se vyhnul trestu, ale to není život, to je naučená bezmoc. Ještě stupidnější je, když si myslíš, že mě ovládáš tónem hlasu. Ano, funguje to, ale rozhodně to není příjemné. Představ si, že na Tebe někdo mluví cizí řečí. Vůbec nevíš co říká, a řešíš jen tón hlasu. To nezvládneš, tak to nechtěj ani po mě. 

Pro přivolání je zásadní bod zaměření - například gesto (Tvoje ruka), abych se mohl zaměřit, soustředit. Volat moje jméno jen tak, je pro mě neřešitelné (stejně jako když někdo volá Tvoje jméno). Stereotyp přivolání se musí vždy a všude opakovat. Já nedokážu rozlišit, když mě voláš jen tak a kdy to myslíš smrtelně vážně. Když nechceš, aby přiběhl a dotkl se gesta, musíš mít jiné chování, např. “následuj mě” a jiný signál, třeba první písmeno jména (opět se to musím naučit)

Nevědět o co jde a řídit se jen tónem Tvého hlasu, to s radostí zvládnu opravdu jen chvíli, protože 

  • to u příjemného tónu na 99% skončí a zůstane bez placení, odměny 
  • když je tón nepříjemný, tak na 99% bude další krok trest, takže opět bez placení, odměny a k tomu ještě bolest a strach
  • takže nekomunikujeme ani nespolupracujeme, já se jen prostě snažím vyhnout trestu a můj život je peklo (naučená bezmoc)

NA CO NEZAPOMENOUT

  • výkřiky do tmy, vůbec nic neřeší. Představ si, že někdo někde vykřikuje Tvoje jméno a z nějakého důvodu automaticky předpokládá, že přiběhneš. Ještě vtipnější je opakování jména. Jak mám vědět, na které to jméno mám reagovat - na první, na třetí nebo až na to poslední?
  • musím mít bod zaměření. Jsem zvíře a NEMÁM představivost, takže si neumím představit co má signál pro přivolání znamenat. Potřebuji konkrétní chování a konkrétní bod zaměření. Ideálně něco spojeného s Tebou a co se nikdy nemění. Takže ideální je gesto - ruka, které se musím dotknout. Konkrétní chování je pohyb k Tobě a dotek gesta - ruky. Když mě učíš, platíš pravidelně. Když to umím, platíš nepravidelně
  • musí vzniknout stereotyp, abych nad tím chováním nepřemýšlel a reagoval automaticky. Tak jako Ty reaguješ, když je na semaforu zelená. Takže máme chování - přiběhnout k Tobě a mám motivaci, důvod to udělat - odměna. Máme bod zaměření, soustředění a to je Tvoje ruka, které se dotknu
  • protože jsem pořád šelma, je pro mě každá změna nové chování. Pořád platí, že nemám představivost. Takže když se v mém okolí objeví cokoli nového nebo jiného, musím to řešit - musím se to naučit řešit. Moje přirozené prostředí je příroda a cokoli nového nebo jiného je otázka života a smrti. Ve městě, na ulici to platí úplně stejně. Čím jsem sebevědomější a čím mám víc zkušeností, tím reaguji lépe, ale NENÍ to automatické. Potřebuji se naučit, že co je nové nebo jiné, není nebezpečné a to zvládnu jen díky vlastní "příjemné" zkušenosti a posilování chování
  • je potřeba to neustále odměňovat. Není jasné, proč Ty chceš v práci peníze i potom, co jsi se všechno naučil. Ty taky dostáváš peníze za práci, kterou už umíš a u mě je to stejné. Je super, že správně reaguji na přivolání, ale pořád je to práce!! Není to přirozené ani automatické. Takže platit a platit a někdy platit a někdy neplatit, abych nikdy nevěděl co bude (variabilita odměňování - práce s očekáváním)
  • celý proces učení musí znovu proběhnout u každého nového majitele. Není automatické, že když spolupracuji s Tebou, tak budu stejně spolupracovat s někým jiným a někdo jiný je i Tvoje rodina. Nic není možné vynechat nebo zkrátit. 

MOTTO psa domácího: pes má právo a povinnost se snažit, učit a uspět

CHCI NAUČIT SVÉHO PSA PŘIBĚHNOU KDYKOLI A KDEKOLI, proto si koupím PSÍ BIBLI - ZDE

 

Kontaktní formulář

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci a analýze návštěvnosti soubory cookie. Dalším používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich zpracováním, používáním a uchování. Více informací naleznete zde.